Co si pán bude přát? Vodu. Vodu podáváme pouze ke kávě

Pak si dám jednu vodu bez kafe, děkuji...

Víte, naprosto chápu, proč stojí třetinka vody v restauraci třicet a více korun. Nevidím na tom nic špatného, nikdo nepodniká kvůli charitě. Proč také, že. Stejně tak chápu, proč stojí pivo méně než většina nealkoholického sortimentu v restauraci. Nesmyslný, zlými pivovarníky snad, dle mého názoru, podporovaný (miluju spiklenecké teorie) článek Balená voda je pro restaurace zlatý důl autora Tomáše Lysoňka nechápu. Když někdo nechce za vodu (a jiný sortiment) platit ceny stanovené majitelem restaurace, hospody a baru, má si koupit lahváče (anebo balenou vodu) a šupem mazat do parku a neprudit, každý má právo volby...

Bohužel však také nechápu praktiky některých majitelů kaváren a restaurací v centru Prahy, pro které je pravidlo „ Náš zákazník, náš pán" určitě na zakázaném indexu. Protože jak je jinak možné, že musíme snášet arogantní číšníky, kteří jakmile zjistí, že mluvíte česky a nedej bože nechcete archivní víno bratru za 10 000. - Kč, nebo alespoň tygří krevety, okamžitě o vás ztratí zájem a k vašemu stolu přijdou sporadicky, jestli vůbec a když tak jedině s účtem. Jinak okolo vašeho stolu obcházejí obloukem, a když už směrem k vám pohlédnout, tak s významným pomrkáváním na hodinky...

A to jen v tom případě, že máte štěstí (a určitou praxi) a po vstupu do restaurace odpovíte na banální dotaz „Budete jíst?" rozhodným „Ano!" podpořeným slinou stékající vám po skráni. Pokud tak neučiníte a v záplavu upřímnosti dáte najevo svůj zájem o sklenici vody a kafe, jste buďto odmítnuti s tím, že mají samé rezervace, nebo vás posadí k tomu nejnemožnějšímu stolu - na zahrádku zapomeňte!

Nejde mi o peníze, neřeším kolik, co kde stojí, ale řeším to, na co mám momentálně chuť a je jedno, zdali je to sklenka Mercurey Rouge Les Marcoeurs, nebo voda, či kafe! Copak si číšníci přestávají uvědomovat, že oni jsou ta služba pro nás zákazníky, že oni jsou tam pro nás a ne my pro ně?

Možná, že by toto pravidlo mohli všem číšníkům vtloukat do hlavy už na školách, nejlépe hodně bytelným obuškem!

Je úsměvné, že pokud si vás daný číšník ohodnotí jako neperspektivního zákazníka, ztratí o vás naprostý zájem, což se projevuje v neúměrně dlouhém čekání na obsloužení. Chápete ten paradox? Místo toho, aby se snažil rychle neperspektivního zákazníka obsloužit, aby ten občerstven, rychle přenechal místo zákazníkovi perspektivnímu, dělá takový číšník přesný opak.

Měl jsem zato, že tento trend (krásně popsaný v kultovním Českém filmu Kurva hoši Gutentag!) už pomalu z našich kaváren a restaurací mizí, ale jak vidím, opět se k nám (zvláště v letních měsících) vrací, čím to může být?

Samozřejmě, že se to netýká většiny kaváren a restaurací v centru Prahy, to v žádném případě, ale těch případů, kde jsem to zažil pár bylo a i to je špatně!

Naposledy se mi to stalo minulý týden, leč chudák číšník nevěděl, že má proti sobě stejně zákeřného protivníka. Původně jsem se chtěl v dané kavárně najíst a rozpít na párty, kam jsem ten večer šel, nakonec jsem za dvě a půl hodiny sezení v kavárně vypil jednu vodu a kafe. Číšník byl u mého stolu za tu dobu 4x.
Poprvé s první otázkou objednání.
Podruhé, když mi přinesl vodu a kafe.
Potřetí když mi přišel oznámit (asi po hodině, co si mě ani jednou nevšimnul), že daný stůl je rezervovaný na večeři s čímž jsem ho poslal do háje, že je to jeho problém, ať mě tedy přesadí, což prý nešlo, protože měli plno, takže asi museli zrušit rezervaci na večeři, nu což. Podotýkám, že se mě ani nezeptal, zdali si nedám něco dalšího.
No a po čtvrté, když jsem dočetl knihu a chtěl jsem platit - jen tak mimochodem, jsem na placení čekal asi dvacet minut a teprve ve chvíli, kdy jsem otevřel knihu druhou, přiběhl vyděšený číšník s účtem.

Nevím jak on, ale já se bavil, i když jsem měl sakra žízeň a hlad...